1.1.2023 - 31.3. 2023
Kateřina Ovlivová: Radical Body Positivity Residence
foto: Alois Stratil
Radical Body Positivity Residency je výzkumným prostorem pro radikální, aktivistický a emancipační koncept tělesnosti vycházející z autorčina celoživotního zájmu o tělo v různých kontextech.
Je tělo prvním místem, kde vzniká poznání?
Radical Body Positivity je koncept, jehož obsah a hranice Kača neustále posouvá, rozvíjí a zkoumá skrze uměleckou praxi, ve spojení s teoretickými feministickými zdroji o tělesnosti, aktivismu, sexekologii, sex pozitivitě, queer, fat, disability studies, teoriích performance a performativity a také poezií. Jejím cílem je především emancipace prožívání a myšlení o tělech a tělesnosti od normativních patriarchálních konceptů, emancipace na osobní úrovni, ve vztahu ke společnosti, na teoretické i praktické rovině.
Kateřina Olivová je umělkyně, performerka, pedagožka, kurátorka. Ve své umělecké tvorbě se zabývá tělesností, nahotou, sexualitou, feminismem, rodinou, mateřstvím a vztahy, emocemi a sny. Pracuje hlavně s médii performance, videa, instalace a textem. Vystudovala Sdružená uměnovědná studia na FF MUNI, Ateliér tělového designu na FaVU VUT v Brně a tamtéž doktorské studium na téma Umění a mateřství u doc. Mgr.A Lenky Klodové Ph.D. V roce 2018 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Od února 2019 vede společně s Darinou Alster ateliér Nových médií 2 na AVU. V roce 2020 vydala u Nakladatelství AVU a nakladatelství wo-men knihu rozhovorů s rodiči v uměleckém provozu Milk and Honey.
Jestli tě nezničím - performance a videoinstalace, 2.2. 2023 od 19:00
Srdečně Vás zveme na performance a videoinstalaci umělkyně Kači Olivové, která se uskuteční v rámci její rezidence v INI.
19:00 - Otevření
20:00 - Performance
Cestujeme spolu vlakem do nového světa – feministický ráj bez násilí, kde všichni umí komunikovat své emoce, oblečení nosíš, jen pokud chceš, protože těla jsou super a je to ok a bezpečný.
Proč dort? Aby to byla oslava!
Kateřina Olivová v INI prostoru navazuje na sérii performancí, které byly vytvářeny jako reakce na specifičnost jednotlivých míst, jež sledovala z vlaku. Svou novou performance v INI prostoru se obrací k osobním tématům spojeným se zraňováním i osvobozováním se.
Trigger warning: nahota, sexualizované násilí
Akce je součástí První čtvrtky: Žižkov & Karlín
Událost je realizována díky podpoře Ministerstva kultury, Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury.
~~~~~~~
Jestli tě nezničím
doprovodný text Kariny Kottové
Jestliže je obraz oknem do jiného světa, potom může pohyblivý obraz být třeba obrazem z okna vlaku, obrazem ubíhající krajiny. Ubíhající obraz. Videa Kači Olivové jsou skutečně spíš obrazy, ať už takové, které rozpohybují vlastní tělo autorky, její vlastní bytost, nebo rozehrají jiná těla a bytosti v situacích jen lehce posunuté každodennosti, poněkud barvitější, hravější, možná i trochu vyšinutější než je obvyklé. Kača Olivová svou tříměsíční rezidenci v INI Prostoru zahajuje pop up výstavou a performance, na níž se setkávají tři zdánlivě samostatné, ale navzájem propletené práce – dvojice videí a dort ve tvaru mužské busty, který se stává předmětem performativní akce. Spojuje je právě pohyb, fyzické přemísťování a posouvání se, ale i osobní proměna, touha po změně statu quo, po vyrovnání se.
Celá instalace odkazuje na cestování vlakem, hlavně trasu mezi Brnem a Prahou, kterou Kača žijící v Brně a působící jako pedagožka na pražské Akademii výtvarných umění absolvuje stále dokola. Vlak je její safe space, místo, kde má jako máma malého dítěte konečně čas na sebe, místo klidu, radosti, soustředění. Co když se ale při rutinním dívání se z okna stane něco nezvyklého? Co když ubíhající krajinu na pár vteřin zaplní nahá lidská těla se zvířecími maskami? A pak střih a zase jsou to jenom nudná pole a lesy. Je to jenom představa umělkyně trávící až moc času ve vlaku, nebo to stojí za to převést do reality vyvádějící ostatní cestující z míry? Kača zaplnila Klánovický les těsně před Prahou svými přáteli v campových plastikových zvířecích maskách, aby pobíhali mezi stromy a mávali na projíždějící vlaky. Nahá těla, která se od krku nahoru proměnila ve slony, orly, koně nebo třeba i kapry, evokovala něco mezi anonymizovanou sex party, scénkou z levného hororu a zapomenutým zooparkem, po jehož zavření zdomácněla cizokrajná zvířata ve středočeském lese a smísila se s místním obyvatelstvem.
Druhé video je naopak díváním se z výšky, z perspektivy dronu, na Kaču jako dívku v červené sukni utíkající krajinou, Kaču jako ornament nebo mandalu, Kaču jako bohyni lesa. První scéna je inspirovaná RuPaulovým seriálem AJ a královna, kdy Ru běží v červených tylových šatech po poli a jaksi mimo hlavní dějovou linii vytváří specifický moment zranitelnosti. Kača běží po poli jako Popelka z plesu, bez střevíčků, ale určitě ne ztracená. V další scéně se její tělo točící se v kruhu s červenými fáborky stává ještě víc lidovým, najednou připomíná Velikonoce, májku, oslavu jara a znovuzrození. V poslední scéně se bohyně s jeleními parohy prochází mezi probouzejícími se stromy a skalami s červenou dýmovnicí. Královna lesa v místě svojí síly, odhodlaná ji použít tam, kde bude třeba.
Součástí instalace je dort ve tvaru mužské busty, hmota připomínající spíš rozteklý model generovaný umělou inteligencí než skutečného člověka. Odkazuje na traumatizující situaci, kdy se vlak pro Kaču namísto safe spacu stal místem sexualizovaného násilí. Dort je tady pomyslným démonem kultury znásilnění, se kterým je potřeba si vyřídit účty. Přestože je také předmětem vyrovnání se s konkrétní událostí, představuje tento objekt a především živá performance s ním spojená rozhořčení nad tím, že je sexualizované násilí vůbec možné, jak moc je vžité do naší společnosti, jak moc je tolerované, zlehčované, zametané pod koberec. Nejde přitom o pokus postavit si „protivníka“ do ringu, ani pomstít se na šlehačkové voodoo panence. Jde o možnost jednat z pozice vlastní autentické síly, takové, která není převahou, ani násilím, ale také nedovolí se nechat utlačovat a ponižovat. Kruh síly, pohybu a transformace se tím uzavírá a zároveň otevírá novým možnostem.
Moje břicho je vyhýčkaný, 13.3. 2023 od 18:00
debata s Lenkou Klodovou, Zuzanou Jakalovou, Janem Matýskem
Srdečně Vás zveme na debatu o tělech a tělesnosti, nahotě, radosti, sexualitě, feminismu, specifické nenormativní tělesnosti. O performativitě našich těl, o poznávání a myšlení skrze těla. O radikalitě při zacházení s našimi těly, o teoretických, praktických i osobních zdrojích, ze kterých hostky a host vychází. O konkrétních osobních zkušenostech těl zúčastněných.
Debatovat budou:
Lenka Klodová – umělkyně, pedagožka, performerka, vedoucí Ateliéru tělového designu na FaVU, kurátorka Festivalu nahých forem zaměřeného na nahotu v performance. Ve své tvorbě se intenzivně zabývá tělesností a nahotou, intimitou, sexualitou, rodičovstvím či mezilidskými vztahy.
Zuzana Jakalová - kurátorka a teoretička zabývající se posthumanismem, nenormativní tělesností a sexualitou nebo disability studies. Pracuje jako kurátorka v Displayi – Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi.
Jan Matýsek - umělec, asistent v Ateliéru nových médií 2 na AVU, působící také jako kurátor v brněnské Galerii Umakart. Věnuje se tématům transhumanismu, ekofeminismu, sexekologie, tělesnosti, maskulinitám.
Debatu bude moderovat Kača Olivová.
Událost je realizována díky podpoře Ministerstva kultury, Hlavního města Prahy a Státního fondu kultury.
