19. 1. 2019 12:00 -  20:00 

Co je to práce? Jakým normám se musíme přizpůsobit, abychom ji zvládli? Kolik práce vlastně musíme udělat? A co doopravdy chceme dělat? Jak máme změřit a definovat svoje schopnosti?
I za hranicemi akademické a kulturní sféry mají všechny formy práce tendenci trpět podobnými problémy. A možná že jednotlivec, ta nejdůležitější součást systému, je kladen až na poslední místo.
Nejisté pracovní podmínky jsou pouze jedním aspektem politiky práce a my všichni děláme, co můžeme, abychom se vzdělali a získali ten pokud možno nejlepší start do života. Po dlouhém, náročném a nákladném procesu navigace systémem vzdělávání
dojde většina z nás k zjištění, že v jakékoli profesi je ve skutečnosti k dispozici jen několik málo míst. Tak například vůbec není zapotřebí tisíců umělců, kurátorů, teoretiků atd. Ti jsou sice jenom jedním příkladem ze specifického sektoru práce –
tvůrčího průmyslu – tytéž problémy však často zakoušejí i absolventi jiných oborů. Práce v kultuře je příslibem určité svobody a seberealizace způsobem, který nemusí nabízet zaměstnání v jiných oblastech. Nepředpokládá se, že by umění bylo „jen práce“. Touha dělat to, co máte rádi, vás vystavuje nebezpečí, že z toho někdo bude těžit. Pokud jste ochotni pro možnost pokračovat v umělecké práci udělat cokoliv, může to znamenat, že budete aktivně vyhledávat krátkodobé kontrakty, práci na částečný
úvazek nebo práci ve službách, abyste získali nezbytný čas a prostor a přitom se uživili. Tyto možnosti nejsou nikdy zcela oddělené. Mnozí umělci se věnují svému umění, ale zároveň pracují jako stážisté i ve službách. Vícero prací vede k násobení
našich identit – takže se člověk musí stát pomalu schizofrenikem, aby překonal překážky všech požadavků, které tyto nové životní podmínky před nás kladou.

Performance vznikla v rámci programu Společnosti Jindřicha Chalupeckého a byla poprvé prezentována v Art in General v New Yorku.

Akce probíhá díky finanční podpoře Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Hlavního města Prahy.