Figurální socha reprezentovala v minulosti politické i náboženské ideály. Dnes však společnost vnímá politiku a náboženství spíše kriticky, je proto otázkou, jak dnes obstojí figurální socha ve funkci reprezentanta společenských hodnot? Přikladem a inspirací zároveň je nám Štursovo sousoší z Hlávkova mostu s figurami symbolizujícími Humanitu a Práci: alegorie na pomezí ideálu a reality, které spolu úzce souvisí a přirozeně se jak doplňují tak odpuzují.

27.1. / Humanita bez Práce

10.2. / Opus et Humanitás

24.2. / Model osobnosti bez (Humanity i Práce)

V lednu a únoru byli hosty v INI Gallery Anna Hulačová a Václav Litvan. Připravili si sérii akcí pod názvem Humanita bez Práce, v níž reagovali na Štursovy sochy Humanita a Práce (1913) z nedalekého Hlávkova mostu. Inspirační zdroj sto let starých sousoší pak Hulačová s Litvanem postupně přetavili v trojdílnou instalaci, která dokazovala aktualitu tématu. 

Představa zachování „humanity bez práce“ je utopickou vizí, její podmínky  umělci v rámci tří akcí v INI Gallery ohledávali z různých stran. Jestliže jsou oba životní partneři především sochaři, zvyklí pracovat směrem k hotovým výstavním objektům – nejčastěji figurativním plastikám – pak ve společném projektu pro INI zvolili jejich vrstvení, které jim umožnilo naplnit prezentační model několika navazujících setkání. 

Pro první setkání, na konci ledna 2016, připravili ezoterní situaci, v níž představili model pyramidy, kterou bychom všichni měli mít na půdě domu, chrání totiž vše, co je pod ní. Pro tuto chvíli tak pyramida – sestavená podle návodu z YouTube, podobně jako šunkové párty-rolky/Mikrofonky©k nakousnutí (recept Moniky Marešové) – svou mocí chránila hliněné sošky symbolů převzaté z původních soch Humanity a Práce: miminko, kladivo, trám a ruce. 

Ve druhé fázi projektu Humanita bez Práce se pak umělci obrátili ke kořenům ikonografického motivu sousoší a jeho současné digitální reprezentaci. Vybrali si z dějin umění typus madony s dítětem, svým způsobem sjednocující oba křesťanské ideály, který však pomocí počítače zpracovali jednou v ploše plakátu jako zdánlivě trojrozměrný, ve druhém případě naopak nalepený tisk na trojrozměrném objektu, vycházejícím z modelu pyramidy z předchozí části. Latinský název pak podtrhl především význam slova opus – dílo, který zde bylo možné chápat jak jako výsledek práce (např. na soše samé), tak i jako úběžník péče – dítě v matčině náručí. Obě podoby madony s dítětem byly doplněny o symboly převzaté ze Štursova sousoší. Vyhledávačem obrázků automaticky nalezená loga nejrůznějších organizací, firem či produktů ukazovala, jak jsou humanita a práce – alespoň na symbolické rovině –oblíbené. 

V poslední fázi projektu se pak ukázalo, že oba novověké ideály jsou pouhou projekční plochou, jejíž materiální rámec je sice v podstatě arbitrární či proměnlivý, přesto pro definitivní uchopení vrstvené prezentace nezbytný. Akce pod názvem Model osobnosti bez (Práce i Humanity) obsahovala sochařskou situaci, kde objekty a sošky vycházející z průběžně zpracovávaných symbolů odkazujících na Práci a Humanitu byly kombinovány s vrstvami předešlých fází projektu a doplněny o postavu reprezentující středostavovského zástupce morálních hodnot společnosti. Nakonec tak lze shrnout, že výstavní cyklus Litvanových ukázal jasně, že Humanita bez Práce je jako tělo bez hlavy.

(Anežka Bartlová)