13. 5. Sborem: Večeře

28 5. Sborem: tvar, obraz, tvář, hlas

3. 6 Sborem: Zápas

24. 6. Sborem: normální stav / znovu nabít

Sedíme u stolu, probíhá slavnostní hostina, panuje uvolněná nálada. Sedíme ve společenství ustanovující večeře. Je to ta nepravděpodobná kombinace místa, jídla, alkoholu a lidí, kdy v jistém okamžiku společenské konverzace je vyvržena radikální myšlenka. Myšlenka, která je nabitá schopností přesvědčit, která bere většinu do vlastních rukou a která se nebojí z počátku jen mírného a později i oprávněného násilí. Panuje ta dobrá nálada, jen ve vzduchu něco elektrizuje všechny stále ještě usměvavé tváře, narůžovělé a tak trochu zpocené dynamikou vydařené hostiny, diskuse nebo debaty. Ale, zítra už nám začne práce, ale až po práci. Nejdříve práce pro ně nebo i pro nás a pak práce jenom pro nás. Společná věc musí mít tvar, obraz, tvář, hlas. Zpočátku, kdy je vzpomínka ještě jasná konstruujeme vertikály, přemosťujeme a bráníme. Čas. Přidávají se ti, co na hostině vůbec nebyli. Mírně ztrácíme směr, neodbočujeme (NE!) a určitě jdeme rovně. Začínáme deformovat, malformovat a útočit. Společná věc musí mít tvar, obraz, tvář, hlas. 

Tady přinášejí symboly, bereme je za vlastní do vlastních rukou a pobrukujeme známí nápěv hmh, hmmh, hmh, hmhhmmhh, hhh…

Na časové ose právě teď přichází to nejtěžší: zápas. Zápas pro a za naši věc. Rádi bychom tento okamžik oddálili nebo jej nejraději pouhým máchnutí ruky z časové osy vymazali, ale nejde to, ještě trochu kňouráme, jako těsně před tím než do nás vjede jehla s řádným lékem, ale opravdu to nejde. Zadržet dech a už je to tady. Nevíme, jak naše snaha dopadne, ale víme, že nejhlubší význam děje se stane zjevným nám aktérům, tak i přihlížejícím divákům (díky Hanno). Čas. 
Na časové ose právě teď přichází opravdu to nejtěžší: návrat k normálu.
Sedíme u stolu, probíhá hostina, panuje nálada. Stejná kombinace místa, jídla a ne všech lidí. Sedíme u večeře rozčarování, deziluze a zklamání, kdy v jistém, nepravděpodobném okamžiku společenského nedorozumění je znovu nabita revoluční touha.

// Monika a Ladislav Vondrákovi \\