8. 7. Člověk dnes: v jakémsi rozmaru...
29. 7. Člověk dnes: laxně zádumčivý
26. 8. Člověk dnes: jenom trochu neurvalý
Kým je člověk dnes, kde se nachází a proč? není to snad otázka, která ns zajímá pořád dokola, každou vteřinu našeho bytí, v každém geografickém prostoru, v každé době? Kartografie životních koordinátů, nálad, úvah, siločar, zápasů vítězství a proher člověka v okamžiku mezi minulostí a přítomností. Tam někde se skrývá člověk, člověk dnes.
Jakýsi rozmar se rozlil nad člověkem dnes. Kde se ten rozmar nabral? Je nahodilý, nebo je to osud? Asi jak kdy, i když někdy je to obojí naráz. lehce zutá botička paní z romantického obrazu není totéž co vykloubený kotník výrostka na skejtu, ale na obou něco bude!
Trochu neurvalosti ještě nikoho nezabilo. Nebo se mýlíme a je to věc etiky, je to vlastně výsostně neslušné, a i neslušnost může mít dalekosáhlé následky. Třeba zvrátit směr hovoru, vyprovokovat roztržku, obrátit dějiny. Chraň nás Pane od všeho zlého!
Láska k vědění, vášeň pro moudrost, souznění s metafyzikou, obcování s ontologií. I když zase pozor, někdy se nedá vymyslet něco jenom tak lehce, kolikrát to trvá, a pak to třeba není ani tak super. A někdy se člověk ani nemusí moc snažit, a jenom to tak přijde. Víte, co tím myslím.